Abu Raita al-Takriti - Abu Raita al-Takriti
Abu Raita al-Takriti (arabština: حبيب ابن خدمة أبو رائطة التكريتي, Īabīb ibn Khidma Abū Rāʾiṭa l-Takrītī), byl v 9. století Syrský ortodoxní teolog a obhájce.
Životopis
O životě Abu Raity je známo jen málo, a ačkoli některé zdroje ho vykreslují jako biskupa Tikrit neexistují žádné současné důkazy, které by to podporovaly. Abu Raita sám sebe označoval za „učitele“ (Klasická syrština: ܡܠܦܢܐ malfonoZdá se, že díky své pověsti teologa byl tak dobře známý, že byl povolán, aby hájil své kolegy, kteří nejsou chalcedonští spoluvěřící v Arménii.[1]
Arménská tradice uvádí, že Abu Raita byl princem odvolán Ashot Msaker bránit miafyzit proti melkitskému učení z Theodore Abū Qurra který byl na misijní činnosti v Arménii. Abu Raita nemohl cestovat do Arménie, ale poslal svého příbuzného arciděkana Nonnus z Nisibisu s dopisem obhajujícím jeho doktrínu.[2]Další příběh má Abu Raita osobně zapojený do debaty s Abu Qurrou a East Syriac metropolitní Abdishu ibn Bahriz.[2]
Je možné, že se jeho jméno objevuje jako „Ibn Rabita“ v seznamu překladatelů vědeckých a filozofických děl do arabštiny, který poskytuje Ibn al-Nadim.[3]
Pravděpodobně zemřel v Tikrítu nejpozději do 830 n.l.[1]
Funguje
Spisy Abu Raity jsou hlavně Dialektický zaměřené na poskytnutí odpovědí na otázky týkající se křesťanských nauk. Spoléhá se převážně na křesťanská písma a omluvné metody spojené s principy Helénistická filozofie. Jeho metody si vysoce cenili pozdější křesťanští apologetici na Středním východě.[3]
Přes ne cituje z Korán nebo Hadísy, Spisy Abu Raity ukazují hlubokou znalost islámu.[3]
Bibliografie
- Risāla Abū Rāʾitạ l-Takrītī o důkazu křesťanského náboženství a důkazu Nejsvětější Trojice, Na důkaz křesťanství a trojice (arabština: سسسةةةأأأأرررررفففففففففففففففففف فإثإثإثإثإثإثإثإثإثةإثإثإثإثإث, Risāla li-Abī Rāʾitạ l-Takrītī fī ithbāt dīn al-nasṛ āniyya wa-ithbāt al-Thālūth al-muqaddas), Zdaleka nejobsáhlejší z děl Ibn Raity, obsahuje odpovědi na potenciální otázky muslimů ohledně Trojice. Poskytuje také podpůrné argumenty inkarnace v podrobném uvažování o tom, že se Bůh stal člověkem, stejně jako v některých křesťanských praktikách, jako je eucharistie, a půst.[4]
- První Risāla: Na Nejsvětější Trojici, Na Trojici (الرسالة الأولى لأبي رائطة التكريتي في الثالوث المقدس, Al-risālat al-ūlā fī l-Thālūth al-muqaddas), jedná se o první ze tří žádostí neznámého kolegy syrského pravoslavného. Přežijí jen první dva.[5]
- Druhý Risāla Abū Rāʾitạ l-Takrītī: O inkarnaci (الرسالة الثانية لأبي رائطة التكريتي في التجسد, Al-risālat al-thāniya li-Abī Rāʾitạ l-Takrītī fī l-tajassud)[6]
- Neznámá risāla v sadě tří rasāʾilů o Nejsvětější Trojici a Vtělení, tato položka se objeví v koptském seznamu prací teologů.[7]
- Svědci ze slov Tóry, proroků a svatých (شهادات من قول التوراة والأنبياء والقديسين, Shahādāt min qawl al-Tawrāt wa-l-anbiyāʾ wa-l-qiddīsīn), jeho text obsahuje krátké citáty z hebrejské Bible, které používá k prokázání nauky o Trojici.[7]
- Z učení syra Syrského biskupa Nisibis Abū Rāʾitạ l-Takrītīho, kterým prokazuje autentičnost křesťanství přijatého od evangelistů, kteří k němu svolali svaté evangelium, Pravost křesťanství (من قول أبي رائطة التكريتي السرياني أسقف نصيبين مستدلا به على صحة النصرانية المقبولة من لدائن المبشرين, Min qawl Abī Rāʾitạ l-Takrītī al-Suryānī usquf Nasībīn mustadillan bihi ʿalā sị ḥḥat al-Nasṛ āniyya l-maqbūla min al-dāʿīn al-mubashshirīn bihā bi-l-Injīd al-muq), nejkratší ze všech děl Abu Raity. Na rozdíl od svých ostatních děl nabízí uvažování o křesťanství na základě jeho univerzálního přijetí, aniž by se uchýlil k písmům.[8]
- Dopis křesťanům z Baḥrīnu (رسالة له لمن بالبحرين من نصارى المغرب, Risāla lahu ilā muž bi-l-Baḥrīn min Naṣāra l-maghrib), tento dopis je zmíněn na konci jeho druhého dopisu o inkarnaci. Z tohoto dopisu se dochovaly pouze dvě krátké citace.[9]
Poznámky
- ^ A b Thomas & Roggema 2009, str. 567
- ^ A b Thomas & Roggema 2009, str. 568
- ^ A b C Thomas & Roggema 2009, str. 569
- ^ Thomas & Roggema 2009, str. 571
- ^ Thomas & Roggema 2009, str. 572
- ^ Thomas & Roggema 2009, str. 574
- ^ A b Thomas & Roggema 2009, str. 576
- ^ Thomas & Roggema 2009, str. 578
- ^ Thomas & Roggema 2009, str. 580
Reference
- Thomas, David; Roggema, Barbara (2009), Křesťansko-muslimské vztahy. Bibliografická historie. Svazek 1 (600-900), BRILL, ISBN 9789004169753