Abu Numayy I. - Abu Numayy I
| Abu Numayy I. | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Emir z Mekky | |||||||||
| 1. vláda | 1250 - říjen / listopad 1253 | ||||||||
| Předchůdce | Abu Sa'd al-Hasan | ||||||||
| Nástupce | Jammaz ibn al-Hasan | ||||||||
| Co-Emir | Abu Sa'd al-Hasan | ||||||||
| 2. vláda | Listopadu / prosince 1254 - 6. ledna 1255 | ||||||||
| Předchůdce | Ghanim ibn Rajih | ||||||||
| Nástupce | Ibn Birtas | ||||||||
| Co-Emir | Idris ibn Qatadah | ||||||||
| 3. vláda | 6. března 1255 - listopad 1270 | ||||||||
| Předchůdce | Ibn Birtas | ||||||||
| Nástupce | Idris ibn Qatadah | ||||||||
| Co-Emir | Idris ibn Qatadah | ||||||||
| 4. vláda | Prosinec 1270 - říjen 1271 | ||||||||
| Předchůdce | Idris ibn Qatadah | ||||||||
| Nástupci |
| ||||||||
| 5. vláda | Listopad 1271 - 1288 | ||||||||
| Předchůdci | |||||||||
| Nástupce | Jammaz ibn Shihah | ||||||||
| 6. vláda | 1288 - 6. října 1301 | ||||||||
| Předchůdce | Jammaz ibn Shihah | ||||||||
| Nástupci | |||||||||
| narozený | C. 1232 | ||||||||
| Zemřel | 8. října 1301 Wadi Marr al-Zahran (dnešní Wadi Fatimah, Provincie Mekka, Saudská arábie ) | ||||||||
| Pohřbení | Hřbitov al-Ma'la Mekka | ||||||||
| |||||||||
| Dům | |||||||||
| Otec | Abu Sa'd al-Hasan | ||||||||
Muḥammad Abū Numayy ibn Abī Sa’d al-Ḥasan ibn ‚Alī ibn Qatādah al-Ḥasanī (arabština: محمد أبو نمي بن أبي سعد الحسن بن علي بن قتادة الحسني; C. 1232 - 8. Října 1301), někdy označované jako Abu Numayy I. (أبو نمي الأول), byl Emir z Mekky od 1250 do 1301, s přerušením.
Život
Společná vláda s jeho otcem Abu Sa'd al-Hasanem
Muhammad Abu Numayy se narodil kolem roku 630 AH (C. 1232).[1] Jeho otec Abu Sa'd al-Hasan převzal emirát Mekky v Dhu al-Qi'dah 647 AH (únor 1250). Brzy poté, Rajih ibn Qatadah šel do Medina kde získal podporu od Banu Husayna, jeho mateřských příbuzných, aby svrhl Abu Sa'da. Vyrazil z Mediny se 700 jezdci pod vedením Isa ibn Shihah Emir z Medíny. Na cestě do Mekky je přepadl Abu Numayy, který se vydal z Yanbu s pouhými 40 jezdci poté, co dostal zprávu o jejich postupu. Jeho útok byl úspěšný a Rajih a Isa ustoupili do Medíny. Po triumfálním návratu Abu Numayyho ho Abu Sa'd odměnil spoluvládou Mekky.[2]
Abu Sa'd vládl s Abu Numayy až do ramadánu 651 AH (říjen / listopad 1253), kdy Jammaz ibn al-Hasan zajali Mekku se syrskými jednotkami a zabili Abu Sa'da. Jammaz byl rychle sesazen Rajihem, který byl zase sesazen jeho synem Ghanim v Rabi al-Awwal 652 AH (duben / květen 1254).[3]
Společná vláda s Idris ibn Qatadah
V Shawwal 652 AH (listopad / prosinec 1254) Abu Numayy a Idris ibn Qatadah zmocnil se emirátu Ghanim ibn Rajih s omezeným krveprolitím (tři z ashraf byli zabiti). Následující měsíc však jemenský velitel Mubariz al-Din Ibn Birtas dorazil se silou 100 jezdců, aby zajali Mekku a obnovili Rasulid hegemonie. Abu Numayy a Idris hledali pomoc u Jammaz ibn Shihah, emíra Mediny, ale jejich spojenectví bylo ve středu poraženo, 25. Dhu al-Qi'dah (6. ledna 1255) v Qawz al-Makkasah jižně od Mekky a Ibn Birtas obsadil Mekku .[4][5]
Poslední sobotu v Muharram 653 AH (6. března 1255) se Abu Numayy a Idris vrátili s posilami, opět podporovaní Jammazem ibn Shihahem, a porazili Ibn Birtase drtivou porážkou. Sestupně z vrcholků hor vstoupili silou do Mekky a způsobili jemenské armádě těžké ztráty. Samotný Ibn Birtas byl zajat, ale poté, co se vykoupil, bylo mu umožněno vrátit se do Jemenu.[6][7]
V roce 654 AH (1256) odcestoval Idris do al-Sirraynu, aby navštívil svého bratra Rajiha, a v jeho nepřítomnosti převzal výlučnou kontrolu nad Emirátem Abu Numayy. Když se Idris vrátil do Mekky s Rajihem, všichni tři se smířili a Idris se vrátila ke spoluvládnictví.[8][9]
V roce 655 nebo 656 AH (1257 nebo 1258) opustil Abu Numayy Mekku, aby bojoval proti Thaqif kmene a v jeho nepřítomnosti několik synů Hasan ibn Qatadah převzal Mekku a zajal Idrise. Když se Abu Numayy dozvěděl tuto zprávu, vrátil se do Mekky a útočníci uprchli bez boje a město drželi šest dní.[8][10]
V 659 AH (1261) al-Muzaffar Yusuf provedl hadždž. Když se se svou armádou přiblížil k Mekce, Abu Numayy a Idris ze strachu uprchli a vrátili se až po jeho odchodu deset dní po dokončení hadždž.
V Sha'banu 667 AH (duben 1269) Abu Numayy vyloučil Idrise a nařídil khutbah se jménem al-Zahir Baybars, Mamluk Egyptský sultán. Informoval Baybarse, že sesadil svého strýce kvůli jeho pro-rasulidským sklonům, a požádal, aby sultán vydal královský výnos zakazující emirovi z Medíny pomáhat Idrisovi. Baybars přijal věrnost Abu Numayyho pod podmínkou, že bude plnit své povinnosti vůči Masjid al-Haram a jeho návštěvníci, včetně toho, že neukládá žádné další daně. Sultán dále stanovil, že oba khutbah (kázání) a sikkah (coinage) bude na jeho jméno a na oplátku Emir z Mekky obdrží roční platbu 20 000 nuqrah dirhamů. Poté, co Abu Numayy přijal tyto podmínky, mu Baybars poslal diplom investitury. Brzy poté se Idris smířil s Abu Numayym a Baybars je potvrdil jako společné Emiry.[11][12] Ten rok Baybars provedl hadždž a byl spokojen s jejich vládou.[13]
Nezávislé pravidlo
V Rabi al-Awwal 669 AH (listopad 1270) byl zabit syn Abu Numayy a bojoval s Idrisem, který ho vyloučil z emirátu. Abu Numayy uprchl do Yanbu hledat pomoc u svého emíra. O čtyřicet dní později se v Jumada al-Ula (prosinec 1270) vrátil s posilami a porazil Idrise v Khulays. Abu Numayy osobně sťal svého strýce a převzal nezávislou kontrolu nad Emirátem.[14]
Na konci Safar 670 AH (říjen 1271) Jammaz ibn Shihah, emir z Medíny, uzavřel spojenectví s Ghanim ibn Idris ibn Hasan ibn Qatadah, emirem z Yanbu a společně zajali Mekku a sesadili Abu Numayy. Drželi město čtyřicet dní, až do Rabi al-Akhir (listopad 1271), kdy je Abu Numayy porazil v bitvě a znovu obsadil město. Dne 19. Rabi al-Akhir 675 AH (C. 29. září 1276) Jammaz postupoval v Mekce s Idris ibn Hasan ibn Qatadah, Emirem z Yanbu a armádou 215 jezdců a 600 pěšáků. Byl poražen silami Abu Numayyho v Marr al-Zahran, ačkoli Abu Numayy byl v menšině s pouhými 100 jezdci a 180 pěšáky. Idris byl zajat, ale Jammaz unikl.[15]
V 681 AH (1282/1283) al-Mansur Qalawun Egypta požadovali od Abu Numayyho přísahu absolutní loajality. Tato nejnovější smlouva s Mamluky se netýkala pouze khutbah a sikkah ve jménu sultána, ale také sultánův monopol na zásobování ročenky kiswah.[16]
V roce 687 AH (1288) Jammaz požádal Qalawun o armádu, aby sesadila Abu Numayy a pevněji přivedla Mekku pod vládu Mamluka. Sultán poslal Jammazovi armádu a jemu se podařilo dobýt město z Abu Numayy. Jeho úmysly však byly jasně stanoveny, když po převzetí panování v Mekce nařídil khutbah a sikkah svým vlastním jménem. Před koncem roku byl Jammaz otráven, údajně jedním ze zaměstnanců jeho manželky Khuzaymah, dcery Abu Numayyho. Vrátil se do Medíny a Abu Numayy znovu zahájil emirát.[17]
Poslední den Rabi al-Awwal 691 AH (21. března 1292) nahradil Abu Numayy jméno al-Ashraf Khalil ibn Qalawun v khutbah s jemenským al-Muzaffarem.[18] V roce 692 AH Mamluk amir al-rakab nařídil Abu Numayymu, aby ho doprovodil zpět do Egypta. Vydali se na začátku roku 693 AH, ale Abu Numayy se otočil zpět na Yanbu, když dostali zprávu o Khalilině smrti.[19]
Abdikace a smrt
V pátek 2. Safar 701 AH (6. října 1301) Abu Numayy abdikoval ve prospěch svých synů Humajda a Rumaythah. Zemřel o dva dny později v al-Jadidah ve Wadi Marr al-Zahran poblíž Mekky. Jeho pohřeb byl v Mekce a byl pohřben v Hřbitov Ma'la blízko qubbah jeho otce Abu Sa'da a jeho praděda Kataty. A qubbah byl postaven nad jeho hrobem.[20][21][22]
Problém
Podle Ibn Unbaha měl Abu Numayy celkem 30 synů. Někteří z jeho synů zemřeli během jeho života. Podle al-Nuwayriho, když Abu Numayy zemřel, měl 21 synů, 12 dcer a 4 manželky. Izz al-Din Ibn Fahd sestavil následující seznam jmen svých synů:
- Ḥassān
- Zamzah
- Ḍumayḍah, emír z Mekky
- Rājiḥ
- Rumaythah, emír z Mekky
- Zajd al-Akbar („Starší“)
- Zajd al-Ašghar („mladší“), sultán z Suakin, později Naqib Talibidů v Iráku.
- Sayf
- Shumaylah al-Shā’ir („básník“)
- „Abd Allah
- „Abd al-Karim
- „Iftif
- „Aṭṭāf
- „Uṭayfah, emír z Mekky
- Muqbil
- Lubajda
- Manṣūr
- Mahdí
- Numayy
- Abu Da’īj
- Abu Sa’d
- Abu Suwayd
- Abu al-Ghayth, emir z Mekky
Uvádí se, že jeho kunya byl Abu Mahdi, z čehož lze odvodit, že jeho prvorozený syn se jmenoval Mahdi. Je proto možné, že neměl syna jménem Numayy a že se mu říkalo Abu Numayy z jiného důvodu.
Jeho dcery zahrnovaly:
- Khuzaymah - st Jammaz ibn Shihah Emir z Medíny, v 682 AH (1283)[19]
Poznámky
- ^ al-Zirkīlī 2002, str. 86.
- ^ al-Ghazi 2009, s. 145–146.
- ^ al-Ghazi 2009, str. 146–147.
- ^ al-Ghazi 2009, str. 148.
- ^ Ibn Fahd 1983, str. 76.
- ^ al-Ghazi 2009, str. 148–149.
- ^ Ibn Fahd 1983, str. 77.
- ^ A b al-Ghazi 2009, str. 149.
- ^ Ibn Fahd 1983, str. 78.
- ^ Ibn Fahd 1983, str. 80.
- ^ Ibn Fahd 1983, str. 93.
- ^ al-Maqrīzī 1997, str. 59.
- ^ al-Maqrīzī 1997, str. 61.
- ^ al-Ghazi 2009, s. 151–152.
- ^ al-Ghazi 2009, s. 152–153.
- ^ al-Ghazi 2009, str. 154–156.
- ^ al-Ghazi 2009, str. 160–161.
- ^ al-Ghazi 2009, str. 156.
- ^ A b al-Ghazi 2009, str. 158.
- ^ al-Ghazi 2009, s. 162–163.
- ^ Ibn Fahd 1983, str. 134.
- ^ Ibn Fahd 1988, str. 38.
Reference
- al-Zirkīlī, Khayr al-Din (2002). al-A’lām qāmūs tarājim الأعلام قاموس تراجم (v arabštině). 6 (15. vydání). Bayrūt: Dār al-‘Ilm li-al-Malāyīn.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- al-Ghāzī, ‘Abd Allāh ibn Muḥammad (2009). „Abd al-Malik ibn“ Abd Allah ibn Duhaysh (ed.). Ifadat al-anám إفادة الأنام (v arabštině). 3 (1. vyd.). Mekka: Maktabat al-Asadī.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ibn Fahd, ‘Izz al-Dīn‘ Abd al-‘Aziz ibn‘ Umar ibn Muḥammad (1988). Shaltūt, Fahīm Muḥammad (ed.). Ghāyat al-maram bi-akhbār salṭanat al-Balad al-Ḥarām غاية المرام بأخبار سلطنة البلد الحرام (v arabštině). 2 (1. vyd.). Makkah: Džamíat Umm al-Korá, Markaz al-Baḥth al-'Ilmī wa-Iḥyā 'al-Turāth al-Islāmī, Kullīyat al-Sharīʻah wa-al-Dirāsāt al-Islāmīyah.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ibn Fahd, al-Najm ‘Umar (1983) [složeno před rokem 1482]. Shaltūt, Fahīm Muḥammad (ed.). Itḥāf al-wará bi-akhbār Umm al-Qurá إتحاف الورى في أخبار أم القرى (v arabštině). 3. Makkah: Džamíat Umm al-Korá, Markaz al-Baḥth al-'Ilmī wa-Iḥyā 'al-Turāth al-Islāmī, Kullīyat al-Sharīʻah wa-al-Dirāsāt al-Islāmīyah.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- al-Maqrīzī, Taqī al-Dīn Abū al-'Abbās Aḥmad ibn 'Alī ibn' Abd al-Qadir (1997) [Složený před 1443]. Muḥammad ‘Abd al-Qadir‘ Aṭā (ed.). al-Sulūk li-maʻrifat duwal al-mulūk السلوك لمعرفة دول الملوك (v arabštině). 2. Bayrūt: Dār al-Kutub al-‘Ilmīyah.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Muḥammad Abū Numayy ibn Abī Sa’d al-Ḥasan ibn ‘Alī ibn Qatādah | ||
| Regnal tituly | ||
|---|---|---|
| Předcházet Abu Sa'd al-Hasan | Emir z Mekky 1250 - říjen / listopad 1253 s Abu Sa'd al-Hasan | Uspěl Jammaz ibn al-Hasan |
| Předcházet Ghanim ibn Rajih | Emir z Mekky Listopadu / prosince 1254 - 6. ledna 1255 s Idris ibn Qatadah | Uspěl Ibn Birtas |
| Předcházet Ibn Birtas | Emir z Mekky 6. března 1255 - listopadu 1270 s Idris ibn Qatadah | Uspěl Idris ibn Qatadah |
| Předcházet Idris ibn Qatadah | Emir z Mekky Prosinec 1270 - říjen 1271 | Uspěl Jammaz ibn Shihah |
| Uspěl Ghanim ibn Idris | ||
| Předcházet Jammaz ibn Shihah | Emir z Mekky Listopad 1271 - 1288 | Uspěl Jammaz ibn Shihah |
| Předcházet Ghanim ibn Idris | ||
| Předcházet Jammaz ibn Shihah | Emir z Mekky 1288 - 6. října 1301 | Uspěl Rumaythah ibn Abi Numayy |
| Uspěl Humaydah ibn Abi Numayy | ||