Pevnost devíti věží - A Fort of Nine Towers

Pevnost devíti věží
Titulní obrázek.
Obal knihy.
AutorQais Akbar Omar
Cover umělecMohammad Kheirkhah Zoyari
ZeměSpojené státy
JazykAngličtina
Publikováno2013, Picador Publications
Typ médiaTisk (tvrdý obal ), Tisk (brožura )
Stránky389 (brožura)
ISBN9781447229827

Pevnost devíti věží je autobiografie od Qais Akbar Omar. Je založen na utrpení lidí v Afghánistán Během současná válka v Afghánistánu. Poprvé byla vydána v roce 2013 Farrar, Straus a Giroux, New York. Qais, autor Pevnost devíti věží, odhaluje, že jeho práce je ve skutečnosti inspirována díly Khaled Hosseini.[1] Jedná se o literaturu faktu a vypráví nám příběh autora ve válkou spjatém Afghánistánu a jeho přežití. Autor líčí vzpomínky z dětství. Kniha získala pozitivní recenze od kritiků. Vzhledem k tomu, že se mladý život autora shodoval s válečnou dobou v Afghánistánu, existovaly živé popisy poměrů převládajících v té době.

Příběhová linie

Qais Akbar Omar, autor, začíná popisem starých časů před tím, než se Taliban a Mujaheedin přestěhovali do Afghánistánu. Říká, že vždy miloval svého dědečka, který byl vzdělaným učencem a rád četl Mir Afulam „Afghánistán: Na cestě dějinami“. Jednou v noci celé město Kábul utrpěl výpadek proudu. Autor a jeho rodina slyšeli výkřiky „Alláha-u-Akbara“ z dálky v uších, jako by to už slyšel. Nemají tušení o tom, co se ve skutečnosti stane. Ve zmateném stavu vyskočil Abdul, Qaisův otec, z domu a přidal se k lidem. Brzy to bylo jasné: všichni se vzbouřili proti Sovětská intervence v Afghánistánu. Netušili, o co jim jde; ve skutečnosti žádali mudžejedy, aby dorazili a vyhnali Rusy.[2] Autor popisuje: „Čekal jsem, že uvidím hrdiny v uniformách a lesklých botách. Byli však oblečeni jako vesničané v černých turbanech, tradičních pytlovitých kalhotách zvaných shalwar a volaly dlouhé košile podobné tunice kamiz.[3] Hned následujícího dne zaslechli palbu raket a řev nad jejich domovy. Silnice byly potřísněné krví lidí. Okna a brýle se rozbily kvůli obrovskému hluku při střelbě. Mujaheedin nebyli takzvaní „svatí válečníci“, jak si o nich lidé mysleli. Byli to zločinci a místo toho, aby lidem pomohli, je vyplenili. Po několika dnech proběhly boje mezi různými frakcemi. V horách Kob-e-Aliabad byli ostřelovači vybaveni zbraněmi, kteří zastřelili každého, kdo se odvážil ven sám.[4] Vzhledem k tomu, že je příliš obtížné zůstat ve svém starém domě, rozhodli se přestěhovat do otcova dobrého přítele, domů Haji Noor Sher. Bylo to Qala-e-Noborja přes hory Sniper, relativně klidnější a klidnější místo k životu.[5] Rozhodnou se nechat Qaisova bratrance, Wakeela a dědečka, v druhé části města. Nádvoří bylo docela luxusní.[6]

Postavy

  • Dědeček: Jeho jméno autor nezveřejnil. Říká se o něm, že je nejlepším společníkem Qais a hodně z raného života autora strávil sezením s ním. Byl to osamělý muž přírody; rád se docela držel a poslouchal. Byl vášnivým čtenářem a četl knihy všeho druhu. Jeho oblíbená kniha byla Afghánistán: Na cestě dějinami Mir Ghulam.
  • Abdul: Qaisův otec. Vedl dědečkův obchod s koberci spolu se svým partnerem Haji Noor Sherem. Hraje důležitou roli v Qaisově životě - byl to on, kdo během války vzal všechny (matku, Qais a sestru) ve svém starém džípu a pohyboval se z jednoho místa na druhé, jen aby jim zachránil život.
  • Wakeel: Qaisův bratranec a nejlepší přítel mládí; Wakeel byl letecký drak esa. Místní chlapci ho označovali jako „krutého řezače“. Wakeel je v knize známý svou inteligencí, vtipnými myšlenkami a dobrým smyslem pro humor. Wakeel nakonec zemře v důsledku válečných událostí; který je odhalen během pozdějších fází knihy.
  • Qais: Hlavní protagonista knihy, Qais, je ten, kdo vypráví příběh. Během pozdních stádií války vlastnil v Kábulu obchod s koberci. Později prodal tkalcovské stavy ženám, které se zajímaly o tkaní a vydělávání peněz na živobytí.
  • Matka: Qaisova matka je citově slabá a je vůči Qais soucitná. Má svoji početnou rodinu Mazar-e-Sharif a v Kunduz provincie Afghánistán. Stará se o všechny své děti a významně přispěla k tomu, že Qais přemýšlel o své budoucnosti.
  • Nomádi Kuči: Celá Qaisova rodina šla s Nomádi Kuči Afghánistánu. Byl to hořko-sladký zážitek, jak říká autor, protože byli zvyklí žít uprostřed luxusu města.
  • Učitel: Qaisův učitel koberců byl hloupý člověk. Byla nápadně krásná a autor se do ní zamiloval. I když nemohla mluvit jako ostatní, mluvila znakovou řečí a gesty, kterým Qais nějak rozuměl. Žila v domě sousedícím s domovem matčiny tety.

Kritický příjem

Qaisův debutový román Pevnost devíti věží obdrželi většinou pozitivní recenze. Kritici z celého světa ocenili autorův smysl „utkat příběh“. Stephenie Foster z Huffington Post popsal to jako:

Ať už jste četli další knihy o Afghánistánu, nebo ne, Pevnost devíti věží stojí za váš čas. Dokumentuje strhující a chaotický čas a dává vám představu o tom, jaké to bylo být tam.[7]

Rachel Newcomb, pro The Washington Post vyslán,

Každodenní boje Omarovy rodiny o přežití nekonečné války, hladu a chudoby ukazují pozoruhodnou schopnost lidí milovat a podporovat se navzájem navzdory zoufalým podmínkám, ve kterých žijí.[8]

Reference

  1. ^ „Pevnost devíti věží: afghánský rodinný příběh“. Oprah Winfrey. Citováno 2013-11-17.
  2. ^ „10 mýtů o Afghánistánu“. Opatrovník. Citováno 2013-12-02.
  3. ^ „Výňatek z„ Pevnosti devíti věží “(str. 27, tisk)“. Vydavatelé Macmillan. Citováno 2013-12-02.
  4. ^ Pevnost devíti věží, str. 38
  5. ^ „Bohatá tapiserie“. Hind. Chennai, Indie. 2013-09-01. Citováno 2013-12-01.
  6. ^ Rao, Mythili G. (2013-06-21). "'Pevnost devíti věží, autor Qais Akbar Omar ". The New York Times. Citováno 2014-01-23.
  7. ^ Foster, Stephenie (02.10.2013). „Pevnost devíti věží: Stephenie Foster“. Huffington Post. Citováno 2013-11-17.
  8. ^ Newcomb, Rachel (06.06.2013). „MNOŽSTVÍ DEVÁTÝCH VĚŽÍ Afghánský rodinný příběh od Qaise Akbara Omara“. The Washington Post. Citováno 2013-11-17.