Dolorosa Raiz do Micondó - A Dolorosa Raiz do Micondó - Wikipedia

Dolorosa Raiz do Micondó je kniha poezie napsaná Santomean básník, Conceição Lima. Obsahuje dvacet sedm básní a bylo vydáno v roce 2006 portugalským vydavatelem Editorial Caminho z Lisabonu. Limská poezie je tematická genealogický složení. Její slova jsou osobní, intimní a občas bolestivá, protože evokují rodinné vazby a její utrpení předky (a další Svatý Tomáš), kteří byli proti své vůli přivedeni na souostroví z pevniny Afrika a později poslán do jiných zemí jako otroci. Tato kniha je také svědectvím o násilí Svatý Tomáš a Princův ostrov zažil po staletí básněmi „1953“, „Jovani“ a „Ignomínia“.

„Canto Obscuro às Raízes“

První báseň v této knize nese název „Canto Obscuro às Raízes“ (Chvalozpěv na temné kořeny), v níž se básnice ptá na totožnost jejího posledního afrického dědečka. Conceição Lima se vydává na lyrickou cestu při hledání svých kořenů a porovnává své utrpení / hledání s tou americkou spisovatelkou, Alex Haley, který vystopoval svého dědečka Kunta Kinte do města Juffure odkud byl v 18. století vzat jako otrok. Tento příběh se stal inspirací pro román Kořeny, který Haley napsal později v životě. Ačkoli poezie Limy je o její zemi a jejích kořenech (místní poezie), je také univerzální, jak dokazuje tato paralela událostí v Svatý Tomáš a Princův ostrov a Spojené státy s ohledem na bolestivou historii otroctví.

Báseň končí následujícími verši: „Eu, peregrina que não encontrou o caminho para Juffure / Eu, nómada que regressará semper a Juffure“ (Já, poutník, který nenašel cestu k Juffure / I, nomád, který se vždy vrátí do Juffure). Tyto verše svědčí o odhalení, že Lima nakonec nenašla své kořeny; dilema, které trápí nejen básníka a jeho Santomeanské krajany, ale všechny, jejichž předkové byli zotročeni.

„São João da Vargem“

„São João da Vargem“ je další báseň o rodinné historii, ale má světlejší a nevinnější tón než předchozí báseň. Je rozdělena do čtyř částí. První s názvem „O Anel das Folhas“ (Prsten listí) pojednává o jejím šťastném dětství vyrůstajícím na jejím rodném ostrově Svatý Tomáš, obklopen svou okouzlující přírodou. To jsou některé z jejích veršů: „E eu brincava, eu corria, eu tinha o anel, / o mundo era meu“ (hrával jsem, běžel, měl jsem prsten / svět byl můj).

Druhá část této básně se jmenuje „A Sombra do Quintal“ (Stín dvorku), ve které Conceição Lima přiznává, že v těch dnech nevinnosti si nebyla vědoma utrpení ostatních kolem sebe: „Eu rodopiava eo mundo girava / girava o terreiro, o kimi era alt / e no tronco eu não via não via não via / o tronco rasgado dos serviçais. "

„As Vozes“ (The Voices), třetí část básně, evokuje vzpomínky na rodinné příslušníky: tety, sestřenice, příbuzné její matky a dokonce i některé sousedy.

„A voz do meu pai punha caras concretas / naquelas caras que eram altas, eram difusas / e olhavam p'ra longe, não para mim.“ Tyto verše jsou součástí poslední části básně „Os Olhos dos Retratos“ (Oči na fotografiích). Jedná se o rodinné obrázky, které najde na půdě lidí, které nezná, ale prostřednictvím vyprávění svého otce se dozví o těchto rodinných příslušnících. Vyprávění příběhů je bohatou africkou tradicí a základem kontinentu ústní literatura, kromě toho, že je silně přítomen v písemných literárních dílech, jako je Lima.

„Ignomínia“

„Ignomínia“ (Ignominy) je krátká, ale silná báseň, která má tragický a hluboký tón. Mluví o zvěrstva spáchané na nevinných lidech Rwanda zatímco zbytek světa mlčel a nepodnikl žádné kroky k jejich ochraně. Tvrdě kritizuje vlády průmyslových zemí, že umožnily genocida se bude konat v Rwanda. Báseň končí tímto znepokojivým veršem: „Ruanda ainda conta os crânios dos seus filhos“ (Rwanda stále počítá lebky svých dětí).

Prostřednictvím básní v ní Dolorosa Raiz do MicondóConceição Lima spojuje svůj autobiografický výraz s komentářem k historii svého národa. Svůj lyrický hlas propůjčuje těm, kteří nebyli schopni vyjádřit své utrpení, a těm, kteří ve společnosti neměli hlas.

Reference

  • Lima, Conceição (2006). Dolorosa Raiz do Micondó, Lisboa, Redakční Caminho.