Aïbeg a Serkis - Aïbeg and Serkis

Pro další použití Serkis viz Serkis.

Aïbeg a Serkis, taky Aibeg a Sergis nebo Aïbäg a Särgis, byli dva velvyslanci zaslané Mongol pravítko Baichu na Papež Inocent IV v letech 1247–1248. Byli prvními mongolskými vyslanci Evropa.

Aïbeg ("Moon Prince") je považován za Turcophone křesťan, možná Ujgurština, a Sergis (z římského a později křesťanského jména „Sergius“ nebo „Sarkis“) a Nestorian Christian pravděpodobně Asyrský.[1] Oba byli posláni Baichu, aby doprovázeli velvyslanectví 1245 Dominikán Ascelin z Lombardie zpět k Lyon, Francie, kde v té době pobýval papež. Zůstali tam asi rok.[2]

Aïbeg a Serkis se setkali s Innocentem IV v roce 1248 a předali mu poněkud otravný dopis od Baichu, který vyjadřoval jeho potíže s porozuměním papežově poselství a žádal o jeho podrobení:[3]

"Díky síle Khagan, slovo knížete Baichu. Ty papeži, víš, že k nám přišli tvoji poslové a přinesli nám tvé dopisy. Udělali pro nás podivné projevy a my nevíme, jestli jste jim nařídil tato slova vyslovit, a pokud tak učinili z vlastní vůle ... “

— Dopis Baichu papeži Inocentovi IV., 1248[4]

V reakci na dopis Baiju poukázal Innocent IV vyslancům dopis známý jako Viam agnoscere veritatis.[5][6] Podle historika Kenneth Setton „uvedlo, že Innocent IV. jednal z pocitu povinnosti, aby nechal Mongolům poznat skutečné náboženství, a že lituje vytrvalosti Mongolů v jejich omylech a přikázal jim, aby přestali hrozit.“[7] Papež apeloval na Mongoly, aby zastavili zabíjení křesťanů, a zároveň neprojevil žádný další zájem na pokračování dialogu.[8]

Aïbeg a Serkis zůstali v Lyonu asi rok, poté se 22. listopadu 1248 vrátili do mongolské říše.[2][9]

Viz také

Poznámky

  1. ^ Roux, str.316: „Ascelin z Cremone (...) se nechal doprovázet dvěma diplomaty, křesťanským turkofonem, možná Ujgurem, jménem Aibeg („ Měsíční princ “), a nestoriánem, pravděpodobně Syřanem, Sergisem.
  2. ^ A b Runciman, str. 259.
  3. ^ Roux, s. 316.
  4. ^ Citováno v Roux, s. 316.
  5. ^ Roux, Histoire de l'Empire Mongol, s. 316: „Sergis et Aibeg byli nakonec posláni zpět 22. listopadu 1248 s odpovědí známou jako Viam agnoscere veritatis"(Původní francouzský citát:" Serbeg et Aibeg furent finalement congédiés le 22 Novembre 1248 avec une réponse, la lettre connue comme Viam agnoscere veritatis").
  6. ^ Setton, str.522 „Papežova odpověď na Baidjuův dopis, Viam agnoscere veritatisze dne 22. listopadu 1248 a pravděpodobně odneseny zpět Aibegem a Sargisem “.
  7. ^ Setton, str.522 [1].
  8. ^ Rachewiltz, str. 118. "Papež ve svém dopise naléhal na Mongoly, aby přestali vytrvat ve svých omylech a ukončili zabíjení, zejména křesťanů. Neexistuje ani náznak obnovení dialogu s Tatary."
  9. ^ Roux, Histoire de l'Empire mongolský, str. 316.

Reference

  • Jackson, Peter, Mongolové a Západ, str. 89
  • Grousset, Rene, Histoire des Croisades, III, Tempus, vydání z roku 2006, ISBN  2-262-02569-X
  • Rachewiltz, já, Papežští vyslanci u Velkých Khanů, Stanford University Press, 1971.
  • Roux, Jean-Paul, Histoire de l'Empire mongolský, 1993, Fayard, ISBN  2-213-03164-9
  • Kenneth Meyer Setton, "Historie křížových výprav"
  • Runciman, Steven, Dějiny křížových výprav, III, Penguin Books, vydání z roku 2002, ISBN  0-14-013705-X