Éric Blanc - Éric Blanc
 | tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek francouzsky. (Duben 2020) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
 | Tento životopis živé osoby potřebuje další citace pro ověření. (Duben 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Éric Degbegni, známější jako Éric Blanc (narozen 10. října 1965 v Cotonou, Benin[1]), je francouzština Impresionista a komik.[2][3]
Jeho otec byl profesionální soudce a jeho matka byla dětská zdravotní sestra. Žil v Cotonou až do roku 1975, kdy se jeho rodina přestěhovala do exilu v Paříži Général Kérékou je státní převrat. Ukončil své právní kurzy pro jeviště. V roce 1986 zahájil svou kariéru angažmá v Caveau de la République, místo pro nové humoristy v Paříži, provádějící napodobeniny Prezident Valéry Giscard d'Estaing, televizní hostitel Frédéric Mitterrand,[4] a francouzský tenista Yannick Noah. Hrál na různých televizních pořadech jako la Classe na Francie 3.
Vystupoval one-man show v Bataclan a Bobino divadla v Paříži.
Filmografie
- L'œil au beur (re) noir (1987)
- Černý mic-mac 2 (1988)
- À gauche en sortant de l'ascenseur (1988)
- Překvapení společnosti L'Invité (1989)
- Děkuji ti, satane (1989)
- L'un contre l'autre (1995)
- Que la lumière soit (1997)
- Retour à la vie (2000)
Reference
- ^ „Eric Blanc sort du noir, à la Luna Negra - Le Journal du Pays Basque“. www.lejpb.com. Citováno 2020-04-12.
- ^ „Black à part: une histoire du rire, haute en couleur“. TéléObs (francouzsky). Citováno 2020-04-12.
- ^ „Éric Blanc, sejměte se s hvězdou-media et nous parle de son nouveau podívanou“. Hvězdy Média (francouzsky). 03.07.2014. Citováno 2020-04-12.
- ^ à 07h00, Le 18 février 2010 (18-02-18). „Eric Blanc« sort du noirâ? ¦ »“. leparisien.fr (francouzsky). Citováno 2020-04-12.
externí odkazy
- Éric Blanc na IMDb