Émile Waldteufel - Émile Waldteufel


Émile Waldteufel (narozený Charles Émile Lévy, 9. prosince 1837 - 12. února 1915)[1] byl francouzština klavírista, dirigent a hudební skladatel z tanec a koncertní hudba.
Život
Émile Waldteufel (Němec pro lesní ďábel) se narodil v 84 Grand'Rue ve středu města Štrasburk. Jeho dědeček a otec byli oba hudebníci; jeho matka Flora Neubauer, původem z Bavorska, byla studentkou Bezrohý a setkal se Haydn; byla také nadšenou zpěvačkou a tanečnicí.[2] Od a židovský vlčák rodina hudebníků,[3][4] původní rodinné příjmení bylo Lévy. Jeho otec Louis měl respekt orchestr a jeho bratr Léon byl úspěšným umělcem. Když Léon získal místo pro studium housle vystoupení na Conservatoire de Paris, rodina ho tam následovala.
Waldteufel dostal první lekce od svého otce a místního hudebníka Josepha Heybergera; po svém příchodu do Paříže mohl absolvovat základní kurzy od Laurenta na Conservatoire de Paris, po nichž následovalo další studium Marmontel.[2] Mezi jeho spolužáky byl Jules Massenet.
Mladý Émile byl kvůli finanční situaci rodiny nucen zastavit studium a práci v klavírní továrně Scholtus, ale brzy si vzal prostor v rue de Bellefond, aby se mohl soustředit na komponování.[2] Během svého působení na konzervatoři se orchestr Louise Waldteufela stal jedním z nejznámějších v Paříži a Émile byl často zván ke hře na významných akcích.
Ve věku 27 let se Émile stal dvorním pianistou Císařovna Eugénie. Vedl také orchestr na státních plesech.[5] Jeho jmenování do Napoléon III hudební směr plesů ho vedl k účasti na akcích v Biarritz a Compiègne; na druhém místě se setkal s mnoha dalšími hudebníky a umělci a také doprovázel císaře na housle.[2]
V roce 1868 se oženil s Célestine Dufau, bývalou zpěvačkou z Toulouse, která se objevila v Opéra-Comique. Měli tři děti, Louis René, Émile René a Berthe.[2]
Při vypuknutí Franco-pruská válka Waldteufel narukoval a byl umístěn v Basses-Pyrénées. Po porážce Francie Druhá francouzská říše byl rozpuštěn a jeho domovské město se stalo po zbytek života součástí Německa. Po Říši orchestr stále hrál na prezidentských plesech v Élysée. V této době o Émile vědělo jen několik členů francouzské vysoké společnosti; měl téměř 40, než se stal známým.
V říjnu 1874 hrál Waldteufel na akci, které se tehdy zúčastnil Princ z Walesu budoucí král Edward VII Spojeného království. Princ byl okouzlen Waldteufelem „Manolo“ valčík, a byl připraven vydat Waldteufelovu hudbu v Británie.[6] Následovala dlouhodobá smlouva s londýnským editorem Hopwood & Crew. Část společnosti patřila Charles Coote, ředitel Coote & Tinney's Band, první taneční orchestr v Liberci Londýn. Prostřednictvím těchto prostředků se Waldteufelova hudba hrála na Buckinghamský palác před Královna Viktorie. Waldteufel ovládl hudební scénu v Londýně a stal se světově proslulým. Během tohoto období složil svá nejznámější díla, z nichž řada dodnes zní po celém světě. Stal se nejlépe známým pro valčík “Les Patineurs " (Bruslaři), složený v roce 1882.
Waldteufel koncertoval v několika evropských městech, například v Londýně v roce 1885, Berlín v roce 1889, kde si užíval přátelského soupeření s Johann Strauss a Paris Opéra Balls v letech 1890 a 1891. Ve své kariéře pokračoval jako dirigent a psaní taneční hudby pro prezidentské plesy až do roku 1899, kdy odešel do důchodu.
Dne 12. února 1915 Waldteufel zemřel ve svém domě, na ulici 37 rue Saint-Georges v Paříži, ve věku 77 let. On a jeho manželka, kteří zemřeli v předchozím roce, byli pohřbeni v Père Lachaise.
Waldteufel skládal u klavíru a pro klavír (často pro vystoupení u soudu) před zorganizováním každého díla.[7] Dirigoval spíše holí než tehdy obvyklým houslovým lukem. Typický Waldteufelův orchestr sestával z struny a zdvojnásobil dřeva sekce, dvě kornouty čtyři rohy, tři pozouny, a ophicleide nebo euphonium, spolu s poklep. Hudbu Waldteufel lze odlišit od Johann Strauss II Valčíky a polky v tom, že používal jemné harmonie a jemné fráze, na rozdíl od Straussova robustnějšího přístupu.
Biografie rodiny Waldteufelů Andrew Lamb (Bruslařský valčík: Příběh Waldteufelů) byla zveřejněna v roce 1995.
Jeho valčík Dolores (op. 170; 1880) byl základem ruského románku Zlato, slyšíš mě? (ruština: «Милая, ты услышь меня»).
Funguje
(s číslem opusu)
- Kamiesch, pochod, op. 5
- Myosotis, valčík (Vergissmeinnicht), Op. 101
- Jean qui pleure et Jean qui rit, polka burlesque, op. 106
- Bello, polka-mazurka, Op. 113 (1867)
- Dans les bois, polka-mazurka, op. 119
- Les Lointains, valčík, op. 121
- Měkký valčík, op. 123 (1866)
- Carolinen, polka, op. 124
- Dans les champs (In the Fields), polka-mazurka, op. 125 (1868)
- Madeleine, Waltz, op. 126
- Desirée, polka-mazurka, op. 132
- Térésa (Antoinette), valčík, op. 133 (1864)
- Joujou-Polka, op. 135
- Manolo, Waltz, op. 140 (1874?)
- Rose et Marguerites, valčík, op. 141
- Tout à vous (Yours Very Truly / Dir allein), valčík, op. 142 (1875)
- Bien aimés valčík, op. 143 (1875)
- Entre nous valčík, op. 144 (1876)
- Flots de joie (Waves of Joy / Auf Glückes Wogen), Valse, Op.145 (1875)
- Grand vitesse (vysoká rychlost / Eilgut), galop, op. 146 (1876)
- Violettes waltz (Violettes waltz), op. 148 (1876)
- Au revoir (Farewell), valčík, Op.149 (1876)
- A toi (Toee / Dich), valčík, op. 150
- Mon rêve (Můj sen), valčík, op. 151 (1877)
- Prestissimo, galop, op. 152 (1877)
- Hommage aux dames, valčík, op. 153
- Les Sirènes (Sirény / Sirenenzauber), valčík, op. 154 (1878)
- Pomone waltz (Pomona waltz), op. 155 (1877)
- Toujours ou jamais (někdy nebo nikdy / Immer oder Nimmer), valčík, op. 156 (1877)
- Les Folies (Skutky bláznovství / Tolle Streiche), polka, op. 157 (1878)
- Très Jolie ('Very Pretty' / 'Ganz allerliebst'), valčík, op. 159 (1878)
- Pluie de diamants / Pluie d'or (Zlatý déšť / Goldregen), valčík, op. 160 (1879)
- La Bercuese, valčík, op. 161
- Brune ou blonde (Brunette or Blonde / Braun oder Blond), valčík, op. 162 (1878)
- Bella bocca (Bonne bouche), polka, op. 163 (1879)
- Gaîté valčík (Gaiety Waltz / Frohsinns-walzer), Op. 164 (1878)
- Ma charmante waltz (Moje okouzlující paní valčík), op. 166 (1879)
- Autresfois, valčík, op. 167
- Minuit, polka, op. 168
- Toujours fidèle (Ever Faithful / Treuliebchen), valčík, op. 169 (1879)
- Dolorès valčík, op. 170 (1880)
- Chantilly, valčík, op. 171 (1880)
- Samota, valčík, op. 174 (1881)
- Jeunesse dorée (Zlacená mládež / Jugendtraume), valčík, op. 175 (1881)
- Je t'aime (Miluji tě / Ich liebe Dich), valčík, op. 177 (1882)
- La Barcarolle, valčík, op. 178 (1882)
- Neapol, valčík, op. 179
- La Source valčík, op. 180 (1882)
- Trictrac, polka, op. 181
- L'Esprit français (Francouzský duch / Geistesfunken), polka, op. 182 (1882)
- Les Patineurs (Bruslaři), valčík, op. 183 (1882)
- Mariana, valčík, op. 185
- Les Sourires (The Smiles / Drží Lscheln), valčík, op. 187 (1883)
- Soirée d'été (letní večer / Ein Sommerabend), valčík, op. 188 (1883)
- En Garde !, polka militaire, op. 189
- Les Fleurs (Květy), valčík, op. 190 (1883)
- Estudiantina (Skupina studentů), valčík, op. 191 (1883) (dohoda od Paula Lacome pokládaná za „Duos“)
- Pres de toi, valčík, op. 193
- Nid d'Amour, valčík, op. 195
- Jeux d'espirit, polka, op. 196
- Camarade, polka, op. 197
- Joie envolee, valčík, op. 198
- Trésor d'amour (Love-Treasure / Schatzliebchen), valčík, op. 199 (1885)
- Tout en rose (Prostřednictvím růžových brýlí / V bester Laune), valčík, op. 200 (1885)
- Un premier bouquet (První kytice / Der erste Blumenstrauss), valčík, op. 201 (1885)
- Rêverie, valčík, op. 202 (1885)
- Retour des champs (Návrat z polí / Heimkehr vom Felde), polka, op. 203 (1885)
- Iluze, valčík, op. 204
- Ma Voisine (Můj soused / Meine Nachbarin), Polka, op. 206 (1886)
- The Grenadiers, waltz militaire, op. 207, věnovaný Dan Godfrey (základ „Escort to the Color“, příchod Ridings, 1978)
- Dans les nuages (V oblacích / V den Wolken), valčík, op. 208 (1886)
- Idylle, valčík, op. 209
- Tendres baisers, valčík, op. 211
- La Cinquantaine / Joyeux Paris (Merry Paris / Jubel-Polka), polka, op. 215 (1886)
- Les Bohémiens (Bohemians / Zigeuner-Polka), polka, op. 216 (1887)
- Tendresse, valčík, op. 217
- Coquetterie (princezna May), valčík, op. 218 (1887)
- Tout ou rien (Vše nebo nic / Alles oder Nichts), polka, op. 219 (1887)
- Aklamace (Hoch lebe der Tanz!), Valčík, op. 223 (1888)
- Papillons bleus, valčík, op. 224
- Château en Espagne (Hrady ve vzduchu / Luftschlösser), polka, op. 225 (1888)
- Dans tes yeux, valčík, op. 227
- Hébé (Hebe), valčík, op. 228 (1888)
- Etincelles, valčík, op. 229
- Roses de Noël, valčík, op. 230 (1889)
- Rococo-Polka, op. 232 (1888)
- Bagatelle, polka, op. 233
- Sur la plage, valčík, op. 234
- Vision (Visions), valčík, op. 235 (1888)
- España, valčík, op. 236 (1886) (po Chabrier )
- L'Étoile Polaire (Polarstern), valčík, op. 238
- Par-ci, par-là (Sem tam), polka, op. 239 (1883)
- Tout-Paris (módní Paříž / Pariser-Walzer), valčík, op. 240 (1889)
- Ange d'amour (Anděl lásky / Liebesengel), valčík, op. 241 (1889)
- Nuée d'oiseaux (Mrak ptáků / Zugvogel), polka, op. 243 (1890)
- Retour de Printemps, valčík, op. 244
- Pozvánka à la gavotte (Pozvánka na Gavotte), op. 246 (1891)
- Fontaine lumineuse (jasná fontána / Uchtfontaine), valčík, op. 247 (1891)
- Cik-cak, polka, op. 248 (1891)
- Sous la voûte étoilée (Pod hvězdnou stříškou / Himmelsaugen), valčík, op. 253 (1892)
- Souveraine (Sovereign), mazurka, op. 255 (1893)
(bez čísla opusu)
- Amour et printemps (Láska a jaro / Liebe und Frühling), valčík (1880)
- Fleurs et baisers, valčík (1904)
- Béobile, pizzicato (1908?)
- La fauvette du temple, valčík (1885) (po Messagerovi)

V populární kultuře
Waldteufelův valčík España z roku 1886 je do značné míry založen na Chabrier je España ale zahrnuje také část z Chabrierovy manneé Une Éducation. Chabrierova rapsodie je také základem melodie americké populární písně z roku 1956 “Hot Diggity (Dog Ziggity Boom) „od Al Hoffmana a Dicka Manninga, které v roce 1956 oblíbil Perry Como.
Melodie od Estudiantina valčík byl použit jako melodie reklamní znělky pro Rheingold Beer („Moje pivo, je Rheingold, suché pivo ...“). Estudiantinu hrála I Salonisti ve filmu Jamese Camerona z roku 1997 Titánský.
Reference
- ^ Griffiths, Paul (2004). Penguin Companion to Classical Music. London: Penguin UK. str. 2721. ISBN 978-014-190976-9. Citováno 23. prosince 2016.
- ^ A b C d E Hering, Pierre. Emile Waldteufel (1837-1915). V: La Musique en Alsace hier et aujourd'hui. Librairie Istra, Štrasburk, 1970, s. 157-162.
- ^ Židé v hudbě, Komentář Dr. Gerharda Falka.
- ^ Židovští skladatelé a skladatelé, jinfo.org.
- ^ Filon, Augustin (1920). Vzpomínky císařovny Eugénie. London: Cassell and Company, Ltd. str.74. Citováno 29. března 2013.
V noci [během "bílých kombinéz" nepokojů po Volby 1869 ], slavnostní večírek na počest holandské královny a velkovévodkyně Marie z Ruska .... Všichni vypadají úzkostlivě a špatně v pohodě a mnozí vrhají nedobrovolné pohledy na okna, která se dívají na Place du Carrousel, nad nimiž rozzlobený dav se hemží. Waldteufelův orchestr hraje své nejúžasnější valčíky a pět nebo šest párů se vydává na parket. Waltzing je v noci věrnost Říši.
- ^ „Waldteufel, Emile v Oxfordské hudební knihovně“. Oxford Music Online. Citováno 2008-10-02.
- ^ Sorel, Alexandre. Poznámky k brožurám doprovázející DVD SODVD 03 - Émile WALDTEUFEL, le STRAUSS français, 2008.
externí odkazy
- Zdarma skóre od Emile Waldteufel na Projekt mezinárodní hudební skóre (IMSLP)
- Orchestre de salon Eugénie: Pařížský salonní orchestr specializující se na francouzskou a pařížskou taneční hudbu v letech 1850 až 1900 (valčík, polka, čtverce, schottische). Důležitá součást jejich aktivit a vystoupení je věnována Émile Waldteufel, bratrovi Léon Waldteufel a hudbě Louise Waldteufela.
- Emil Waldteufel nahrávky na Diskografie amerických historických nahrávek.