Émile Mireaux - Émile Mireaux

Émile Mireaux
Émile Mireaux.jpg
Mireaux dne 27. srpna 1940
Senátor za Hautes-Pyrénées
V kanceláři
14. ledna 1936 - 31. prosince 1944
Ministr veřejné výuky a výtvarného umění
V kanceláři
12. července 1940 - 5. září 1940
PředcházetAlbert Rivaud
UspělGeorges Ripert
Osobní údaje
narozený(1885-08-21)21. srpna 1885
Mont-de-Marsan, Landes, Francie
Zemřel27. prosince 1969(1969-12-27) (ve věku 84)
Paříž, Francie
Národnostfrancouzština
obsazeníEkonom, politik a literární historik

Émile Mireaux (21. srpna 1885 - 27. prosince 1969) byl francouzský ekonom, novinář, politik a literární historik. Ve 30. letech redigoval Le Temps a přispíval do dalších pravicových časopisů. Stal se senátorem v roce 1936 a krátce působil jako ministr v roce 1940. Od roku 1940 až do své smrti byl předsedou politické ekonomie, statistiky a financí na Académie des Sciences Morales et Politiques.

Raná léta

Émile Mireaux se narodil v Mont-de-Marsan, Landes, dne 21. srpna 1885.[1]Jeho otec byl pyrenejského původu, byl důstojníkem arzenálu pod generálem Georges Ernest Boulanger a sloužil v posádce Mont-de-Marsan. Jeho otec zemřel, když měl Émile tři roky. Poté žil Émile jako strávník v Tarbes a poté jako důstojnický syn u Prytanée národní militaire v La Flèche, kde si získal lásku rugby fotbal.[2]

Mireaux byl skvělý student střední školy. Vstoupil do École Normale Supérieure v roce 1906, absolvoval dějiny a geografii v roce 1910, učil na středních školách v Liberci Alençon a Orléans a na Institut Français v Madridu v letech 1913–14.[3]V průběhu první světová válka (1914–18) byl mobilizován jako důstojník pěchoty v srpnu 1914 a sloužil do března 1919. Byl dvakrát zraněn, třikrát citován a udělal rytíře Čestná legie.[3]

20. léta 20. století

Mireaux byl profesorem v přípravném středisku pro grandes écoles v letech 1919 a 1920, poté připravoval studenty na své agrese na École Normale Supérieure od roku 1920 do roku 1922.[3]Z nejasných důvodů opustil univerzitu a odešel pracovat do Société d'études et d'informations économiques (Společnost pro ekonomická studia a informace), které předsedal Jacques Bardoux.[4][A]Vznikl v roce 1922 za účelem studia ekonomického vývoje po první světové válce. Byl prvním šéfredaktorem studijní sekce, poté v roce 1924 převzal funkci generálního ředitele místo André François-Poncet Právě zde se seznámil s ekonomií.[4]Mireaux byl ekonomický redaktor pro Le Temps od roku 1928 do roku 1931.[3]Byl členem Français odškodnění hnutí vedené Ernest Mercier, a tvrdil, že byl horlivým zastáncem ekonomického liberalismu. [4]

30. léta

Mireaux byl členem Société d'économie politique V Paříži působil jako generální tajemník v letech 1930 až 1937, poté jako prezident v letech 1937 až 1940.[1]Patřil k mladé škole, která pomáhala přizpůsobit staré ortodoxní doktríny moderní ekonomice. Byl spolueditorem Le Temps od 1. ledna 1932 do listopadu 1942.[3]Le Temps, které se poprvé objevily 25. dubna 1861, byly významnými umírněnými a liberálními novinami první světová válka (1914–18) se posunula doprava a sladila se s hlavními francouzskými zaměstnavateli. V roce 1924 se článek postavil proti Cartel des Gauches.Émile Mireaux a Jacques Chastenet byly pověřeny vedením příspěvku v roce 1931. Jejich diplomatické pozice se vyvinuly tak, aby odpovídaly postojům Velké Británie.[6]

Mireaux se stal obecní radní v roce Bazordan, Hautes-Pyrénées. Závodil v Hautes-Pyrénées senátní volby dne 20. října 1935 a byl zvolen druhým hlasováním. Vstoupil do Demokratické a radikální unie v Senátu. Seděl ve výborech pro armádu, hygienu a sociální péči, zahraniční věci a vzdělávání.[3]

Druhá světová válka (1939–45)

Dne 18. Května 1940 byl Mireaux zvolen předsedou politické ekonomie, statistiky a financí v EU Académie des Sciences Morales et Politiques, která byla uvolněna smrtí Clément Colson.[1]Dne 10. července 1940 na kongresu ve Vichy hlasoval pro udělení úplných ústavních pravomocí maršálovi Philippe Pétain.[3]Mireau nahrazen Albert Rivaud, Ministr národního školství, dne 12. července 1940, převzal titul ministra veřejného poučení a výtvarného umění.[7]Mireaux soustředil veškeré rozhodování do svých rukou zrušením univerzitních poradních sborů a pozastavením univerzitních voleb, což mu poskytlo svobodu jmenovat nebo odvolávat akademické pracovníky dle libosti.[8]Dne 6. září 1940 byl nahrazen Georges Ripert, který byl jmenován ministrem zahraničí pro veřejné poučení a mládež.[7]

Po porážce Francie distribuce Le Temps byl omezen na zóna zdarma Mireaux a Chastenet se rozhodli pozastavit zveřejnění dne 29. listopadu 1942 po německé invazi do zóny libre.[6]Od roku 1942 do roku 1945 Mireaux žil klidně.[1]

Pozdější kariéra

Mireaux byl souzen Nejvyšším soudem během procesu politické očisty poslanců, kteří hlasovali o ústavním zákoně dne 10. července 1940.[9]Dne 23. ledna 1947 získal rozsudek zamítající obvinění kvůli jeho účasti v odporu.[4]Poté se stáhl z politického života.[9]Mireaux byl prezidentem Académie des Sciences Morales et Politiques pro rok 1951 a prezidentem Institut de France pro rok 1951.[1]Émile Mireaux zemřel v Paříži dne 27. prosince 1969.[9]

Publikace

Émile Mireaux přispěl k mnoha francouzským a zahraničním recenzím, včetně Revue des deux Mondes, Revue de Paris, Revue Hebdomadaire, Revue politique et parlementaire a Encyklopedie française a Encyklopedie Britannica.[1]Émile Mireaux byl autorem:[10]

  • Émile Mireaux (1921), Les Actions de travail, Paříž: Société d'études et d'informations économiques, s. 18
  • Émile Mireaux (1921), Les Crédits à l'exportation, Paříž: Société d'études et d'informations économiques, s. 38
  • André François-Poncet; Émile Mireaux (1922), La France et les huit heures, Paříž: Société d'études et d'informations économiques, s. 272
  • Émile Mireaux (1922), Le Problème financier, rapport présenté au Congrès annuel du parti républicain démocratique et social, par E. Mireaux ... říjen 1922, Paříž: Parti républicain démocratique et social, s. 12
  • Émile Mireaux (1923), La participace aux bénéfices
  • Émile Mireaux (1923), Les conseils d'usine dans le Grand-Duché de Luxembourg
  • Émile Mireaux (1925), „Les réparations en nature“, Revue de Paris, Paříž: Société d'études et d'informations économiques, s. 24
  • Émile Mireaux (1928), Petite histoire des finances du Cartel
  • Émile Mireaux (1928), L'expérience financière de M. Poincaré
  • Émile Mireaux (1929), La Gestion publique et la gestion privée des entreprises, Paříž: Comité national français de la Chambre de commerce international / Librairie du "Recueil Sirey", s. 44
  • Émile Mireaux (1930), Les Miracles du crédit. 18e vydání, Paříž: Éditions des Portiques, s. 255
  • Jacques Chastenet; Émile Mireaux; René Puaux (1936), Le dîner du 75e anniversaire du "Temps", 9. prosince 1936, str. 27
  • Émile Mireaux (1943), La Chanson de Roland et l'histoire de France, Paříž: Albin Michel, s. 300
  • Émile Mireaux (1948), Les poèmes homériques et l'histoire grecque, 1 Homère de Chios et les Route de l'étain ..., Paříž: A. Michel, s. 379
  • Émile Mireaux (1949), Les poèmes homériques et l'histoire grecque, 2 „L'Iliade“, „l'Odyssée“ et les rivalités coloniales ..., Paříž: A. Michel, s. 2 445
  • Émile Mireaux (1949), Philosophie du libéralisme„Bibliothèque de philosophie scientifique, Paříž: Flammarion; (Mayenne, impr. De Floch), str. 349
  • Émile Mireaux (1951), La reine Bérénice, Paříž: Albin Michel, s. 252
  • Émile Mireaux (1951), Všimněte si sur la vie et les travaux de Clément Colson, Paříž: Académie des sciences morales et politiques / Firmin-Didot, s. 22
  • Émile Mireaux (1951), Discours de M. Emile Mireaux, ..., Paříž: Académie des sciences morales et politiques / Firmin-Didot, s. 19
  • Émile Mireaux (1954), L'Organisation du crédit dans les Teritoroires d'outre-mer, Paříž: Librairie du Recueil Sirey; (Toulouse, impr. De F. Boisseau), str. 152
  • Émile Mireaux (1954), La vie quotidienne au temps d'Homère, Paříž: Hachette, s. 267
  • Émile Mireaux (1956), Problémy řeší francouzskou trasu
  • Émile Mireaux (1957), Guizot et la renesance de l'Académie des sciences morales et politiques, Paříž: Académie des sciences morales et politiques / Firmin-Didot, s. 18
  • Émile Mireaux (1958), Le Moyen Âge (v Neuf siècles de littérature française)
  • Émile Mireaux (1958), Une provincie française au temps du Grand Roi, la Brie, Paříž: Hachette (ot. Brodard et Taupin), s. 352
  • Émile Mireaux (1958), La Brie: une provincie française au temps du Grand Roi, Paříž: Hachette, s. 350
  • Émile Mireaux (1958), La Vie et l'oeuvre de Maurice Muret, ..., Paříž: Académie des sciences morales et politiques / Firmin-Didot, s. 16
  • Émile Mireaux (1959), Tocqueville et la démocratie, Paříž: Académie des sciences morales et politiques / Typographie de Firmin-Didot et Cie, str. 16
  • Émile Mireaux (1960), L'Académie des sciences morales et politiques en 1848, Paříž: Firmin-Didot et Cie / Académie des sciences morales et politiques, s. 18
  • Émile Mireaux (1961), Louis-René Villermé, 1782–1863, Paříž: Académie des sciences morales et politiques / Firmin-Didot, s. 16
  • Émile Mireaux (1962), Gregorio Marañon et l'histoire, Paříž: Académie des sciences morales et politiques / Firmin-Didot et Cie, s. 20
  • Émile Mireaux (1963), Le Coup d'état académique du 14 avril 1855, Paříž: Académie des sciences morales et politiques (impr. Firmin-Didot et Cie), s. 16
  • Émile Mireaux (1964), Un Témoin kritika de la monarchie buržoazie a de la Révolution de 1848, Louis Reybaud, Paříž: Académie des sciences morales et politiques / Firmin-Didot, s. 18
  • Émile Mireaux (1965), Actualité de Malthus, Paříž: Firmin-Didot et Cie / Académie des sciences morales et politiques, s. 16
  • Émile Mireaux (1966), Réflexions sur le rôle et l'originalité des sciences morales, Paříž: Académie des sciences morales et politiques / Firmin-Didot, s. 16
  • Émile Mireaux (1967), Adolphe Chéruel, l'histoire philosophique, majestátnost, dekadence et resurrection éventuelle, Paříž: Firmin-Didot et Cie / Académie des sciences morales et politiques, s. 10

Mireaux napsal předmluvy:

  • Nicolas-Edme Rétif de La Bretonne (1734–1806) (1963), La vie de mon père (1788), Collection du Flambeau, Předmluva Émile Mireaux, Paříž: Paris: Hachette (impr. Crété), s. 239
  • Le Rhum et le sucre dans les Territoires français d'outre-mer, Předmluva Henri Sicé, Úvod Émile Mireaux, Paříž: S.E.D.E.I.S. (impr. de J. Chaffiotte), 1949, str. 103CS1 maint: ostatní (odkaz)

Poznámky

  1. ^ The Bulletin de la société d'études et d'information byl publikován Comité des kovárny, sdružení výrobců železa a oceli.[5]

Citace

  1. ^ A b C d E F Émile Mireaux - ASMP.
  2. ^ Bousquet 1983, str. 64fn.
  3. ^ A b C d E F G Veselá 1960–77.
  4. ^ A b C d Bousquet 1983, str. 65fn.
  5. ^ Comité des forge - Éditions Larousse.
  6. ^ A b Albert.
  7. ^ A b Bousquet 1983, str. 63.
  8. ^ Gueslin 1994, str. 134.
  9. ^ A b C collectif 2005.
  10. ^ Émile Mireaux (1885–1969) - BnF.

Zdroje