Émile Chambon - Émile Chambon

Émile François Chambon
Emile na výšku chambon.jpg
narozený(1905-01-10)10. ledna 1905
Ženeva, Švýcarsko
Zemřel28. října 1993(1993-10-28) (ve věku 88)
Collonge-Bellerive, Švýcarsko
Národnostšvýcarský
Známý jakoMalování

Émile François Chambon (10. ledna 1905 - 28. října 1993) byl Švýcar malíř a ilustrátor.

Životopis

Raná léta (1905-1928)

Émile Chambon se narodil v Ženeva, syn Émile-Josepha Chambona a Joséphine rozené Coppierové. Tři roky po Émile porodila jeho matka dceru Julii Mathilde Chambon, která Émile po celý život pomáhala, sledovala ho a podporovala a ve svém deníku pečlivě zaznamenávala agendu a aktivity svého bratra až do své smrti v říjnu 1993.

Na podzim roku 1921 vstoupil Chambon do École des Beaux-Arts de Genève. V tom roce mu byl udělen první federální grant, který mu umožnil podniknout cestu do Paříže. Tento pobyt mu umožnil seznámit se s Kubistický malíři, kteří však nenašli v jeho očích přízeň - kromě Roger de La Fresnaye - protože podle jeho názoru jednoduše napodobovali africké umění, aniž by dokázali prokázat jeho originalitu. V období od roku 1925 do roku 1928 pracoval s malířem Jean-Louis Gampert Přítel La Fresnaye; pomáhal mu v jeho ateliéru a také při realizaci výzdoby Corsierova kostela (Ženeva).

Uznání a naplnění (1928-1950)

V roce 1928 získal druhý federální grant, který mu umožnil druhou cestu do Paříže; zůstal tam téměř deset týdnů. Objevil Musée du Louvre odkud pocházel z mnoha kopií, převážně ve formě kreseb Rembrandt, Rubens a Géricault. Navštívil také Musée Guimet, Petit-Palais a velké pařížské památky. Na konci třicátých let došlo k pozoruhodnému zvýšení produkce Chambona na plátna. Ve srovnání se začátkem desetiletí téměř zdvojnásobil svoji produkční úroveň; tento rytmus zůstal stabilní až do konce šedesátých let. Chambonův otec zemřel v únoru 1946 a jeho smrt vážně ovlivnila Emileovo zdraví; vždy udržoval velmi silný vztah se svým otcem a z této ztráty se dostal jen částečně.

Splatnost (1950-1979)

Od začátku 50. let se Chambonova tvorba ve Švýcarsku stala stále populárnější; Chambon vystavoval na velkém počtu kolektivních výstav, z nichž většina byla v německé části Švýcarska. Vydání první monografie o Chambonu v prosinci 1957 dále přispělo k úplnějšímu vybudování jeho umělecké pověsti. Monografii napsal Edouard Muller-Moor a vydala ji Editions Cailler ve své sbírce „Malíři a sochaři včera a dnes“.

V roce 1961 se v Ženevě setkal prostřednictvím jednoho ze svých společných přátel, spisovatele Louise de Vilmorin, který okamžitě obdivoval umělcovu práci a oblíbil si ho. Dne 10. Května 1962, na popud De Vilmorina, vernisáž významné výstavy Chambon se konala v Galerii Motte v Paříži. De Vilmorin také napsal pochvalnou předmluvu do doprovodného katalogu představujícího díla.

1965 pevně založil malíře a jeho sbírku, protože se podílel na Künstler, Sammler výstava v Aargauer Kunsthaus, spolu s novou kolektivní prezentací děl švýcarských umělců s názvem Pittura Contemporanea Svizzera ve vile Olma na břehu řeky Comské jezero.

Od roku 1977 se Chambonova tvorba obrazů snížila a věnoval se hlavně kresbě. Měl také několik zdravotních problémů a ke své velké lítosti se nemohl zúčastnit vernisáže majora Courbet retrospektiva uspořádaná v červenci v Musée d'Ornans u příležitosti padesátého výročí malířovy smrti.

Směrem k potomkům (1979-1993)

V pozdějších letech svého života se Chambonovy myšlenky zabývaly hlavně udržováním jeho díla. V únoru 1980 se setkal s ředitelem budoucího Carougeova muzea za účelem poskytnutí daru instituci. O dva roky později věnoval malíř muzeu osm velkých obrazů. Mezitím v říjnu 1981 rozdal velkou část svých sbírek - téměř osm set kusů afrického a oceánského umění - Etnografickému muzeu v Ženevě. Během tohoto období Chambon vyretušoval nebo přepracoval některá díla, která udělal před několika desítkami let, a považoval je za nedokončené.

Nadace Emile Chambon nakonec vznikla dva roky po smrti Emile Chambona dne 28. října 1993 v Collonge-Bellerive.

Práce ve veřejných institucích

  • La Blouse blanche, 1926, Musée d’Art et d’Histoire, Fribourg
  • Le Peintre et son modèle, 1934, Musée d’Art et d’Histoire, Fribourg
  • Prize du drapeau du «Front National» par la police de Léon Nicole, le 1er juin 1935, 1935, Musée d’Art et d’Histoire, Ženeva
  • Třída L'Enterrement de première, 1938, Kunsthaus Zurich, Curych
  • Femme à la toilette (Orientale), 1941, Musée d’Art et d’Histoire, Neuchâtel
  • L’Eau, le Gaz et l’Électricité, 1943, Services industriels de Genève, usine de Verbois (Ženeva)
  • La Maison du pasteur, 1945, Musée d’Art et d’Histoire, Ženeva
  • La Charité, 1946, Vitromusée, Romont
  • La Cheminée, 1948-1964, Kantonální muzeum výtvarných umění, Lausanne
  • Le Salon de Cologny, 1948-1964, Musée d’Art et d’Histoire, Ženeva
  • Jeune fille au narcisse, 1949, Kunstmuseum Winterthur, Winterthur
  • Konverzace (le pár), 1950, Primavera Gallery, New York
  • Le Cauchemar, 1950, Primavera Gallery, New York
  • Hommage à Courbet1952, Aargauer Kunsthaus, Aarau
  • L'Indiscret, 1956, Primavera Gallery, New York
  • La Justice1957, tapiserie réalisée d’après un carton d’Emile Chambon, fonds cantonal d’art contemporain, Ženeva
  • Jeune fille aux mouettes (Marina Doria), 1957-1961, Musée de Carouge
  • Harpe du Soudan1960, Aargauer Kunsthaus, Aarau
  • Pygmalion, 1961, Musée d’Art et d’Histoire, Ženeva
  • Psyché et l’Amour, 1962, Musée d’Art et d’Histoire, Ženeva
  • Jeune fille aux pensées, 1966, Fonds cantonal d’art contemporain, Ženeva

Reference

  • E. Muller-Moore, Chambon: avec une biographie, une bibliographie et une documentation complète sur le peintre et son œuvre, Cailler, Ženeva, 1957
  • J.-M. Markýz, Chambon: du classicisme au surréalisme poétiqueAlbert Skira editor, Ženeva, 1984
  • M. Wolpert & J. Winter, Figurativní obrazy: Paříž a moderní duch, Schifferova kniha, Atglen, 2006, s. 51
  • Ph. Clerc, Emile Chambon (1905-1993) la magie du réalisme, Somogy, Paříž, 2011

externí odkazy

  • Nadace Emile Chambon
  • „Émile Chambon“. SIKART Lexikon umění ve Švýcarsku.
  • Emile Chambon (Documentaire) - Archives de la Télévision Suisse Romande (TSR) - Emise: Carré bleu, doba trvání: 27 min 53 s, datum: 7. září 1969
  • LeTemps.ch Hommage à Emile Chambonautor: Laurence Chauvy, datum: 3. května 2011
  • Galerie Primavera - New York