Éliette Abécassis - Éliette Abécassis - Wikipedia

Éliette Abecassis
Éliette Abecassis v roce 2006
Éliette Abecassis v roce 2006
narozený (1969-01-27) 27. ledna 1969 (věk 51)
Štrasburk, Francie
obsazeníProfesor, spisovatel
Jazykfrancouzština
Národnostfrancouzština
Alma materÉcole Normale Supérieure
Lycée Henri-IV
Doba1996 – dosud
Žánrfilozofie, historie, tajemství
webová stránka
eliette-abecassis.com

Éliette Abécassis (narozen 27. ledna 1969) je a francouzština spisovatel Marocko-židovský klesání.[1] Je profesorkou filozofie na University of Caen Normandie.

Životopis

Éliette Abécassis se narodila ve Štrasburku v praktikující marocké ortodoxní židovské rodině. Její dětství prostupuje každodenní život štrasburské židovské komunity. Jeho otec Armand Abécassis vyučuje filozofii a je uznávaným myslitelem judaismu, jehož myšlenky pronikly talmudským výkladem Štrasburku. Významně se podílel na vytváření a výuce školy Aquiba ve Štrasburku. Její matka, Janine, je profesorka a specialistka na dětskou a vývojovou psychologii.[2][3] V několika autobiografických románech Éliette Abécassis prohlašuje, že byla velmi ovlivněna sefardským náboženským prostředím a vzděláním, ale že ji také někdy udusila a při mnoha příležitostech, zejména v mládí, se jí snažila emancipovat. Prohlašuje svou oddanost francouzskému univerzalismu.

Po maturitě opustila Štrasburk v 17 letech a odjela do Paříže studovat v přípravných literárních třídách na Lycée Henri-IV.[4] Poté nastoupila na École normale supérieure v rue d'Ulm, kde získala obor filozofie a poté učila filozofii na univerzitě v Caen.[5] "Nebyl jsem mnohem starší než moji studenti." Byli velmi dobří, všichni vášniví pro filozofii, která však nevede k ničemu jinému než k sobě samému.[6]"

V 23 letech odjela na rok na stipendium do Spojených států na Harvardskou univerzitu ve městě Cambridge v Massachusetts. Poté napsala svůj první román Kumrán, metafyzický detektivní příběh, který se zabývá záhadnými vraždami spojenými se zmizením nedávno objevených svitků od Mrtvého moře.[7]

Za svůj první román Kumrán[8] Éliette Abécassis není spokojena se svými předchozími znalostmi hebrejského světa, posouvá svůj výzkum až do Izraele, Jeruzaléma, Kumránu a za účelem získání co největšího množství také odjela do USA v několika knihovnách, archivech a místech současné židovské kultury informace, jak je to možné. Její výzkum trval tři roky[9] a vyplatili se: Kumrán byl propuštěn v roce 1996 a okamžitě dosáhl nesmírného úspěchu;[10] kniha byla přeložena do osmnácti jazyků. Hlavní nakladatelství však rukopis odmítli, dokud jej Ramsayovy edice nepřijaly.[11]

V roce 1997 začala učit filozofii v Caen a publikovala záhadný příběh o vraždě berlínského teologa L'Or et la Cendre, stále s vydáními Ramsay. V roce 1998 napsala na Presses Universitaires de France esej na téma Zlo a filozofický původ zabití: Malá metafyzika vraždy.

V září 2000 publikovala společně s Albinem Michelem La Répudiée. Za tento román získala Cenu věřících spisovatelů 2001. Tento román je inspirován scénářem, který napsala pro film Kadosh izraelského režiséra Amose Gitaie. V roce 2001 Le Trésor du temple líčí Qumranovy kroky ve šlépějích templářů: Ary Cohen a Jane Rogers se setkávají, aby prozkoumali tajemství jeruzalémského chrámu. Qumranova trilogie si vypůjčuje podobu dobrodružného a napínavého románu, ale v zápletkách skrývá skutečnou erudici a skutečné metafyzické ambice. Ve stejném roce režírovala krátký film La Nuit de noces, jehož scénář byl napsán společně s Gérardem Brachem.

V roce 2002 vychází její román Mon père,[12] který vypráví o výslechu idylického vztahu otce a dcery, zatímco Kumrán je adaptován do komiksu Gémine a Makyo. V roce 2003 její román Clandestin vypráví příběh nemožné lásky. Je součástí výběru dvanácti knih pro Prix Goncourt.

V roce 2004 se objevila poslední část Kumránu, Poslední kmen. V roce 2005 se Éliette Abécassis ve svém románu Un heureux événement zabývá tématem mateřství. Režírovala dokumentární fikci Tel Aviv la vie s Tiffany Tavernierovou.

V roce 2009 vydala román Sépharade,[13] jehož hrdinka se při svém existenčním hledání ponořila do světa marockých sefardských Židů. V roce 2011 vydala Et te voici permise à tout homme, kde hovoří o obtížích s náboženským rozvodem.[14]

V roce 2013 vydává Le Palimpseste d'Archimède.[15]

V roce 2014 vydala Un secret du docteur Freud, napsaná za pomoci své matky, psychoanalytičky. V roce 2015 se Alyah objevila jako jakési svědectví židovské ženy po útocích v Île-de-France v lednu 2015.[16] Le maître du Talmud, publikovaný v roce 2018, je nový historicko-náboženský thriller, jehož děj se odehrává ve francouzském království ve třináctém století, poznamenáno nástupem inkvizice a náboženského fanatismu.[17]

Éliette Abécassis je rozvedená a matka dvou dětí.[18]

Právo žen

Eliette Abécassis je zapojena do sdružení bojujících za práva a svobody žen, včetně sdružení SOS les Mamans.[19] Vedle právničky Marie-Anne Frison-Roche a filozofky Sylviane Agacinski vedla energickou kampaň proti náhradnímu mateřství, které přirovnávala k praxi komodifikace těla žen a znovuzřízení dítěte.

Funguje

Knihy

  • Kumrán (1996)
  • L'Or et la cendre (1997)
  • Petite Métaphysique du meurtre (1998)
  • La Répudiée (2000)
  • Chrám Le Trésor du (2001)
  • Mon Père (2002)
  • Clandestin (2003)
  • La Dernière Tribu (2004)
  • Un heureux événement (2005)
  • Le Corset neviditelný (2007)
  • Mère et fille, un roman (2008)
  • Sépharade (2009)
  • Le Messager (2009) (s Mark Crick )
  • Et te voici permise à tout homme (2011)
  • Le palimpseste d'archimède (2013)
  • Un secret du docteur Freud (2014)
  • Alyah (2015)
  • Le Maître du Talmud (2018)[20]
  • L'Envie d'y croire; deníkune époque sans foi (2019)
  • Nes rendez-vous (2020)

Účast

  • Lettres à Dieu, Calmann-Lévy (2004)
  • Enhances, adolescenti, Librio, (2015).

Knihy o feminismu

Éliette Abécassis napsala s Caroline Bongrandovou knihy a články o postavení žen, které obhajuje v několika asociacích, jako je Le Corset neviditelná v roce 2007.

„Korzet s příchodem feminismu zmizel z našich šatníků. Dnes je naše břicho a naše pohyby volné a můžeme dýchat. Ale naše tělo a naše mysl jsou uzamčené, stlačené, atrofované v korzetu zákeřnějším než korzet předchozí století, protože to nelze vidět. […] Dnešní ženské tělo je vlastně ovládáno vyčerpáním úkolů, dietami a novými standardy krásy. Její mysl, údajně bez mužské nadvlády, je v sevření společnosti jako celku, což se zdá spikli se proti ní[21]."

V roce 2018 vydala v časopise Robert Laffont recenzi Bébés à vendre, recenzi náhradního mateřství, v níž odsoudila komodifikaci ženských těl.

Dětská literatura

Éliette Abécassis také vydala řadu dětských knih: T’es plus ma maman, Je ne veux pas dormir, Il a tout et moi j’ai rien, Kurzy Astalik fait ses et Je ne veux pas aller à l’école.

S dcerou vyprávěla a zpívala dětský příběh, Lulu veut être chanteuse (Lulu chce být zpěvačkou) publikovanou v digitální knize na platformě Whisperies.[22]

Filmografie

Režie

  • 2001: La nuit de noce, dvanáctiminutový krátký film se Samuelem Le Bihanem a Isild Le Besco.
  • 2007: Tel Aviv la vie, režie s Tiffany Tavernier.

Scénárista

  • 1999 : Kadoshautor: Amos Gitaï.

Kinematografická adaptace její práce

  • 2011 : Un heureux événementautor: Rémi Bezançon.

Hudba

Éliette Abécassis je textařkou, zejména pro francouzskou rockovou skupinu Debout sur le zinek. Ona také napsala píseň La chanson Sépharade pro Enrica Maciase.[23]

Tituly

2001: Prix Écritures & Spiritualités pro román La Répudiée (2000).

2010: Cena Alberta Benveniste za román Sépharade (2010).[24]

Reference

  1. ^ „Eliette Abécassis“. goodreads.com. Citováno 31. prosince 2009.
  2. ^ „Wikiwix's cache“. archive.wikiwix.com. Citováno 2020-09-28.
  3. ^ Develey, Alice (04.04.2018). „Éliette Abécassis, romancière engagée“. Le Figaro.fr (francouzsky). Citováno 2020-09-28.
  4. ^ „Wikiwix's cache“. archive.wikiwix.com. Citováno 2020-09-28.
  5. ^ „Wikiwix's cache“. archive.wikiwix.com. Citováno 2020-09-28.
  6. ^ „Wikiwix's cache“. archive.wikiwix.com. Citováno 2020-09-28.
  7. ^ „Wikiwix's cache“. archive.wikiwix.com. Citováno 2020-09-28.
  8. ^ „Wikiwix's cache“. archive.wikiwix.com. Citováno 2020-09-28.
  9. ^ „Un secret du docteur Freud, Eliette Abécassis“. www.lacauselitteraire.fr. Citováno 2020-09-28.
  10. ^ Develey, Alice (04.04.2018). „Éliette Abécassis, romancière engagée“. Le Figaro.fr (francouzsky). Citováno 2020-09-28.
  11. ^ Chabalier, Blaise De (2010-08-27). „Chronique d'une femme trahie“. Le Figaro.fr (francouzsky). Citováno 2020-09-28.
  12. ^ Psychologies.com (2013-12-13). „Eliette Abécassis: J'ai entendu la voix de mon père“. www.psychologies.com (francouzsky). Citováno 2020-09-28.
  13. ^ „Wikiwix's cache“. archive.wikiwix.com. Citováno 2020-09-28.
  14. ^ „Elisa Tovati et Eliette Abécassis“. www.franceinter.fr (francouzsky). Citováno 2020-09-28.
  15. ^ „Le palimpseste d'Archimède“. Le Monde des Religions (francouzsky). Citováno 2020-09-28.
  16. ^ „Critiques de Alyah - Eliette Abecassis (13) - Babelio“. www.babelio.com (francouzsky). Citováno 2020-09-28.
  17. ^ Develey, Alice (04.04.2018). „Éliette Abécassis, romancière engagée“. Le Figaro.fr (francouzsky). Citováno 2020-09-28.
  18. ^ „Wikiwix's cache“. archive.wikiwix.com. Citováno 2020-09-28.
  19. ^ „SOS les Mamans“. www.soslesmamans.com. Citováno 2020-09-28.
  20. ^ Develey, Alice (04.04.2018). „Éliette Abécassis, romancière engagée“. Le Figaro.fr (francouzsky). Citováno 2020-09-28.
  21. ^ Abécassis, Eliette; Bongrand, Caroline (2013-03-21). Le Corset neviditelný (francouzsky). Albin Michel. ISBN  978-2-226-23158-1.
  22. ^ Horie, Marine de la (07.09.2018). „Californie, pop-up, philo, lecture ... La liste de nos envies“. Le Point (francouzsky). Citováno 2020-09-28.
  23. ^ „Enrico Macias en chanteur intercommunautaire“. Le Monde.fr (francouzsky). 17.03.2011. Citováno 2020-09-28.
  24. ^ „Les lauréats du Prix littéraire“. www.centrealbertobenveniste.org. Citováno 2020-09-28.

externí odkazy