Édouard Laferrière - Édouard Laferrière - Wikipedia

Édouard Louis Julien Laferrière
Caricature d'Edouard Laferrière par André Gill.jpg
„Le scieur Laferrière“ od André Gill z L'Éclipse, 4. září 1869
Místopředseda Státní rady
V kanceláři
1886 - červenec 1898
PředcházetCharles Ballot(fr )
UspělGeorges Coulon
Generální guvernér Alžírska
V kanceláři
26. července 1898 - 3. října 1900
PředcházetLouis Lépine
UspělCharles Jonnart (úřadující)
Paul Révoil
Státní zástupce u kasačního soudu
V kanceláři
3. října 1900 - 2. července 1901
PředcházetJean-Pierre Manau
UspělManuel-Achille Baudouin(fr )
Osobní údaje
narozený(1841-08-26)26. srpna 1841
Angoulême, Charente, Francie
Zemřel2. července 1901(1901-07-02) (ve věku 59)
Bourbonne-les-Bains, Haute-Marne, Francie
Národnostfrancouzština
obsazeníPrávník, správce

Édouard Louis Julien-Laferrière (26. Srpna 1841 - 2. Července 1901) byl francouzský právník a orgán správního práva, který v průběhu EU zastával různé vyšší správní funkce Francouzská třetí republika. Napsal pojednání o správním právu, které definovalo základ moderního francouzského správního práva. Během krize v roce 1898 byl jmenován generálním guvernérem Alžírska a založil zvolené poradní shromáždění s malou skutečnou mocí. Podporoval expanzi na jih do Sahary.

Život

Raná léta (1841–70)

Édouard Laferrière se narodil v roce Angoulême dne 26. srpna 1841.[1]Jeho rodiče byli Louis Firmin Julien-Laferrière (1798–1861) a Jeanne Elisabeth Elise Lajartheová (1811–1875). Jeho otec byl advokátem v Angoulême, poté Bordeaux, profesor v Rennes (1838), generální inspektor právnických fakult (1846), státní rada (1849) a rektor v Toulouse (1854).[2]Jeho otec byl profesorem správního práva na pařížské fakultě.[3]

Edouard Laferrière se stal advokátem v pařížském baru v roce 1864.[2]Byl liberál a postavil se proti autoritářství Napoleon III.[3]Věřil v ideály francouzská revoluce 1789 a v pozitivismus, a chtěl republiku, která by byla silou pro změnu, ale ne pro převrat.[4]Byl redaktorem Slaňování v roce 1869 a založen La Loi v roce 1870.[2]

Státní rada (1870–1898)

Po pádu Druhá francouzská říše Laferrière byl jmenován Velitel požadavků a vládní komisař v prozatímní komisi, která nahradila Státní rada Po rekonstituci státní rady dne 24. května 1872 byl ve své funkci potvrzen. Nějakou dobu byl generálním ředitelem náboženské správy. Po reorganizaci státní rady v roce 1879 byl jmenován předsedou soudní sekce.[3]

Jako prezident sekce sporů měl velký vliv na správní jurisprudenci. Na této pozici vyvinul klasifikaci a definice typů sporů. V letech 1883 až 1884 absolvoval kurz na pařížské právnické fakultě Správní jurisdikce a soudní sporyTo byl základ pro jeho Pojednání o správní jurisdikci a soudních sporech (1887), který je zase základem moderního francouzského správního práva.[5]Definoval čtyři základy pro soudní spory: Zneužití moci; Úplný soudní spor, kde soudce může upravit nebo nahradit správní akt a uložit škodu; Zákonnost a represe.[6]

Dne 9. října 1884 se v Paříži oženil s Marguerite Elise Joséphine Guy (1860–1929). Jejich dcera Elise se narodila v roce 1885.[2]V roce 1886 byl jmenován viceprezidentem Státní rady a tuto funkci zastával až do července 1898, kdy byl jmenován generálním guvernérem Alžírska.[3]

Alžírsko (1898–1900)

Laferrière nastoupil do funkce generálního guvernéra Alžírska dne 26. července 1898.[7]Byl jmenován v době, kdy kolonie zažívala vlnu antisemitismu a vážných finančních potíží Henri de Peyerimhoff ze sporové sekce Státní rady jako vedoucí jeho civilního kabinetu, ale v červenci 1900 byl Peyerimhoff povolán zpět do Paříže Georges Coulon, nový viceprezident Conseil d’Etat, a připojený k sekci Interiér.[8]Když dorazil do Alžírska, měl Laferrière velké potíže Max Régis, antisemitský starosta Alžíru, kterého odvolal.[9]

Délégations financières algériennes bylo vytvořeno v srpnu 1898 jako volené shromáždění, které má radit vládě. Mělo 24 zástupců dvojtečky (Francouzští zemědělští osadníci), 24 z bez dvojteček (Francouzští obchodníci, výrobci a pracovníci) a 21 domorodých obyvatel. Laferrière se řídila radou Camille Sabatierové(fr ) včetně 6 Kabyles mezi domorodými lidmi, ostatní jsou Arabové Opatření dalo místním lidem omezená politická práva, ale nedalo jim žádnou skutečnou moc.[10]

Laferrière při otevření železnice Saida v Alžírsku, 1900

V srpnu 1899 pronikli Francouzi do Oued Zouzfana V září francouzská vláda povolila rozšíření úzkorozchodné vojenské železnice, ze které se stavěla Aïn Séfra na Djenien bou Rezg rozšířit na Zoubia, jen 10 kilometrů (6,2 mil) od Zousfany.[11]Laferrière řekl: „Nebudeme muset dělat nic jiného, ​​než překročit průsmyk, který odděluje tento region od regionu Ooused Zousfana, abychom zajistili náš saharský průnik tímto směrem a snadný přístup k zalidněným oázám Tuat ".[11]

V prosinci 1899 se francouzská vědecká mise setkala s velkou skupinou ozbrojených saharských lidí v Tidikeltu(fr ).[11]Vojenský doprovod mise se rozhodl bojovat, rychle porazil Saharany a obsadil V Salahu oáza. Bylo řečeno, že Laferrière tento incident úmyslně vyprovokoval. Určitě chtěl záminku k rozšíření francouzského vlivu.[11]Špatně řízené vojenské tažení následovalo v roce 1900, kdy se setkalo s malým odporem, ale během léta velmi trpělo teplem a nedostatkem vody, s velkými ztrátami velbloudů. Součástí problému byla nedostatečná spolupráce mezi Laferrière a generálem Crisotem z 19. armádního sboru.[12]Laferrière rezignoval na svou pozici generálního guvernéra.[9]Byl nahrazen Charles Célestin Jonnart, Zástupce Pas-de-Calais, jako úřadující generální guvernér dne 3. října 1900.[7]

Poslední roky (1900–1901)

V roce 1900 byl Laferrière jmenován státním zástupcem u Kasační soud.[3]Laferrière zemřel dne 2. července 1901 v Bourbonne-les-Bains, Haute-Marne, ve věku 59 let.[2]

Publikace

Publikace od Édouarda Laferrièra zahrnují:[1]

  • Édouard Laferrière (1864), (De Vi et de vi armata (Dig. 43,16). De la possession requireise pour prescriptre ...) (Thèse pour la license ... 24-08-1864), Paříž: impr E. Thunot, s. 143
  • Édouard Laferrière (1865), Les Journalistes devant le Conseil d'État, Paříž: Vve Joubert, s. 29
  • Édouard Laferrière (1866), Rivalité des Parlements avec les intendants et le Conseil du Roi (diskuse prononcé à l'ouverture de la Conférence des avocats, le 8 décembre 1866), Paříž: A. Lacroix, Verboeckhoven et Cie, s. 47
  • Édouard Laferrière (1867), La Censure et le régime correctionnel (étude sur la presse contemporaine), précédée d'une lettre de M. Pelletan à M. Ernest Picard sur la liberté de la presse, Paříž: A. Le Chevalier, str. 322
  • Édouard Laferrière (1869), Les constitutions d'Europe et d'Amérique, Paříž: Cotillon / Anselme Batbie, str. 656
  • Édouard Laferrière (1871), La Loi Organique départementale du 10 août 1871: Conseils généraux, provize départementales (texte officiel annoté par M. É. Laferrière), Paříž: Cotillon et fils, str. 92
  • Édouard Laferrière (1881), Článek 8 ústavy, výklad de la clause de révision, Paříž: A. Cotillon, s. 43
  • Édouard Laferrière (1896), Správní rada pro právní otázky a obsahová doporučení, Paříž: Berger-Levrault
  • Édouard Laferrière (1899), Gouvernement général de l'Algérie. (Discours prononcés à l'ouverture des Délégations financières le 6 novembre 1899 et à l'ouverture du Conseil supérieur du gouvernement le 11 décembre 1899), Alžír: impr. de P. Fontana, str. 41
  • Édouard Laferrière (1999), Édouard Laferrière, Paříž: Presses universitaires de France / Pascale Gonod, s. 300

Poznámky

  1. ^ A b Édouard Laferrière (1841-1901) - BnF.
  2. ^ A b C d E Garric.
  3. ^ A b C d E Edouard Laferrière - Conseil d'État.
  4. ^ Gonod 1992.
  5. ^ Noémie 2013.
  6. ^ Les quatre types de contentieux administratif.
  7. ^ A b Delpard 2012, PT132.
  8. ^ Chatriot.
  9. ^ A b Roche 1997, str. 189.
  10. ^ Belmessous 2013, str. 154.
  11. ^ A b C d Pstruh 1969, str. 31.
  12. ^ Pstruh 1969, str. 32.

Zdroje