Çelo Picari - Çelo Picari
Çelo Picari | |
---|---|
narozený | 1801 Picar, Albánie |
Zemřel | 1880 Athény, Řecko |
Národnost | Albánec |
obsazení | Aga |
Známý jako | jeden z hlavních vůdců Albánská vzpoura z roku 1847 |
Çelo Picari (1801–1880) byl Albánec revoluční vůdce Albánská vzpoura z roku 1847.
Život
narozený Xhelil Bega(CS Sildi) v roce 1801 ve starém Picar, osada, která již není obydlena a je v ruinách, ale poblíž dnešního Picaru v jižní Albánii, mu později bylo raději říkat Çelo Picari. V mládí byl pastýřem a v té době ho rekrutovali Ali Pasha v Ioannina. V roce 1821 velel vojskům pašaliku z Yanniny, které se bránily Tepelenë proti osmanské armádě. Po porážce Aliho Paši byl internován Preveza.[1]
Později se zúčastnil několika povstání s Zylyftar Poda ale vyhnul se zabití v Masakr albánských včel neodpovědí na pozvánku.[2] Jako pomstu spolu s dalšími skupinami pod vedením Kapllan Kuca spálil část centra Ioanniny, kde žila osmanská posádka. V důsledku své účasti na Albánské vzpoury z let 1833–1839 byl uvězněn v Konya až do roku 1844.[1]
Picari se účastnil Albánská vzpoura z roku 1847 spolu s Tafil Buzi a Zenel Gjoleka a jeho je mezi jmény Albánců, kteří se zeptali Otto Řecka o pomoc při jejich povstání proti Osmanská říše.[3] Když byl Picari zajat, byl do roku 1852 opět internován v Konyi.[1] Picari zemřel Athény, Řecko v roce 1880. Picari byl blízkým přítelem Ismaila Vlory, dědečka Ismail Qemali, zakladatel moderního Albánie.[2]
Folklór
Çelo Picari je častým tématem jižních albánských lidových písní týkajících se Aliho Paši a Albánská vzpoura z roku 1847. Tyto písně obsahují mimo jiné texty, které ho srovnávají s Souliot Markos Botsaris.[2]
Albánec | Angličtina |
---|---|
Marko Boçari suliot, | The Souliot Mark Botsaris, |
Reference
- ^ A b C Meçaj, Nasip; Çelaj, Xhemil; Toçi, Fatmir (2009). Enciklopedi e Kurveleshit. TOENA. str. 299. ISBN 99943-1-496-3.
- ^ A b C „NE VENDIN E ÇELO PICARIT“. Gazeta Shqip. Citováno 2010-12-15.
- ^ Memushaj, Rami (2007-06-17). "160 vjetori i nje kryengritjeje qe nuk duhet harruar" (PDF). Gazeta "Shekulli". Citováno 2010-12-15.